Česká národní banka (Foto - Karel Růžička)

Česká koruna a globální měnové války

V září 2010 Guido Mantega, brazilský ministr financí, vzbudil v celém světě velký rozruch nečekaným konstatováním, že vypukly globální měnové války, kterých se některé země účastní a jiné uvažují, že do nich také vstoupí. Tyto války se ve stále větší míře stávají realitou dnešního světa a zdá se, že se budou rozšiřovat, místo aby jich ubývalo.

Idea o připojení se k tomuto pomyslnému bojišti dorazila i do naší země už na podzim loňského roku. U každého zasedání vedení České národní banky se vznáší otazník, zda tato banka spustí palbu proti domácí koruně, nebo ještě počká, pokud k tomu vůbec dojde. Guvernér Miroslav Singer opakovaně varuje, že ČNB může spustit intervence proti naší měně a že má k tomu k dispozici množství munice. Přitom česká koruna je už nyní nejslabší za poslední tři roky. Mnozí – ne všichni – tzv. experti mu přizvukují, neboť věří, že přes další oslabování koruny vede cesta z druhé recese, která u nás řádí od 1. čtvrtletí 2012. Ta první se zrodila koncem roku 2008 v důsledku světové finanční krize a recese, jež začala v Americe v roce 2007.

Oč vlastně jde?

Jde o devalvaci, jinými slovy snížení hodnoty vlastní měny. Mnohé tvůrce finanční politiky láká, protože nabízí pocit, že domácí maléry, jako je nezaměstnanost či nízký růst HDP, nebo dokonce jeho poklesy, lze přes slabou měnu exportovat do jiných států pod heslem známým z Velké deprese 30. let XX. století: »Ožebrač své sousedy a tím posílíš svoji pozici.« Když k výše zmíněné kurzové manipulaci přistoupí určitá země a jiné kolem se k tomu nepřidají, šance, že si připíše pozitivní efekt pro sebe na úkor svého okolí, jsou nejvyšší.

Historie i současnost ale ukazují něco jiného. Smrtelná spirála se roztočí, když začne tento krok dělat více zemí, což se už děje. Mnozí se začnou navzájem ožebračovat a místo pozitivních efektů zůstanou jen náklady, zkrátka »oči pro pláč«. Taková spirála se jen těžko zastavuje, protože každý zkouší ještě jedním krokem předběhnout ostatní a tím pádem vyhrát. Případů v posledních letech přibývá. Centrální banky v New Yorku, Londýně a Tokiu opakovaně rozjíždějí nová kola gigantického tisknutí vlastních peněz, aby jako vedlejší efekt extrémně uvolněné měnové politiky oslabily svoji měnu a pomohly si při zvládnutí domácích těžkých potíží.

Měnové války jsou vlastně dalším stupněm nebezpečného procesu označovaného jako tzv. kvantitativní uvolňování. V Dánsku jako v prvním státě na světě dokonce zavedli záporné úrokové sazby. Švýcarsko pro změnu přímo spustilo kolosální intervence, které vedly k tomu, že centrální banka za čtyři roky své devizové rezervy zdevítinásobila, což má být také zárukou, že si nějací magnáti, jako je G. Soros, nedovolí na švýcarský frank zaútočit. Z Paříže, Říma, Madridu i odjinud v eurozóně opakovaně zaznívají hořké nářky, pokud jde o silné euro, zatímco Berlín pochopitelně »mlčí jako prase v žitě«.

Velké mlčení, konec v nedohlednu

Z určitého hlediska jsou tedy měnové války v plném proudu, jak konstatuje měsíčník Forbes z června 2013. A dodává: »Přesto poslední zasedání skupiny G7 pravidelně konstatují, že žádné měnové války neprobíhají. Vzhledem ke složení této skupiny – USA, Japonsko, Velká Británie, Německo, Francie, Itálie a Kanada – to je ale logický závěr. Žádný zloděj nikdy nevykřikuje, že je zloděj.«

Ve skupině G8, kde je členem i Rusko, se o tom, pokud vím, raději mlčí. Ovšem význam by mělo nastolit a věcně projednat celý problém na skupině G20, kde je také Čína, Indie, Brazílie aj., i když The Economist z 27. července varuje, že BRIC aj. silně ekonomicky zpomaluje. Svůj nadpis na první straně zdramatizoval konstatováním o »velkém zpomalení«. V podtitulu hlavního komentáře se píše: »Zpomalování růstu v rozvíjejících se trzích naznamená začátek krachu. Je to však obrat ve světové ekonomice.« Uvnitř tohoto čísla je ještě velká studie »Když giganti zpomalují«, jejíž podtitul zní: »Ke svému závěru se blíží nejdramatičtější a nejrozvratnější období růstu pokud jde o rozvíjející se země, který kdy svět zažil.« Měnové války se tedy plně týkají i těchto států.

Šťastný konec měnových válek není zatím v dohledu. Jinak je tomu ve filmu »Hvězdné války« filmového vizionáře George Lucase, stvořitele této úspěšné fikce, kde dojde ke zničení Temné hvězdy kdesi ve vesmíru, a zahynou hlavní záporné postavy, jako je u nás Kalousek.

Zapomíná se na dovozy

Dopad oslabení vlastní měny se často prezentuje jako jednosměrný a jednoduchý proces, i když opak je pravdou. Slabší měna může skutečně zlepšit postavení domácích vývozců v zahraničí, protože vyjádřeno v cizí měně, např. v dolaru či euru, jejich výrobky produkty zlevní, i když se domácí cena nezmění. Ovšem souběžně klesá atraktivita všeho importovaného, protože slabší kurz domácí měny zdražuje dovozy.

Obhájci snah oslabit vlastní měnu jako by zapomínali, že na začátku nastává negativní efekt zvýšení dovozních cen, jenž odmaže část kupní síly domácí poptávky, tj. firem a domácností, jež drží oslabenou měnu. Naopak se spoléhají, že v příštích letech nastane nejistý efekt nárůstu exportu. Tato nejistota má několik příčin. Na začátku existuje nevyslovený předpoklad, že domácí exportéři mají co nabídnout zahraničním zájemcům. Za další, že zahraniční poptávka bude v takové pro nás příznivé situaci, že díky devalvaci získaná cenová výhoda bude mít možnost se v cizině uplatnit. Otevřeně řečeno, oslabená koruna sama o sobě našim firmám nevytvoří potřebné inovace, po kterých volá třetí průmyslová revoluce.

Atraktivita slabší měny, u nás koruny, roste u centrálních bankéřů také proto, že si chtějí importovat do své země inflaci. Na rozdíl od domácností centrální banky považují absenci inflačních tlaků či dokonce deflaci za to nejhorší, co může ekonomiku potkat. Ovšem i zde je vážný problém. Zdražení přiměje domácnosti k většímu šetření, což vede k ještě většímu oslabení spotřebitelské poptávky a tím pádem k posílení deflačních tlaků, proti kterým se centrální banky včetně ČNB snaží urputně bojovat. Zdražení importovaného zboží, mj. pohonných hmot, může mít pro naši ekonomiku při současné situaci spíše efekt negativního nabídkového šoku než žádoucího poptávkového tlaku. Nelineárnost celkového vztahu nemusí ovlivňovat pouze obchodní bilanci, ale i inflaci či deflaci. Navíc přímé pozitivní účinky devalvované měny pomáhají exportérům, negativně však dopadají na domácí spotřebitele.

Poraženým může být vlastní obyvatelstvo

Jedním z důsledků extrémních monetárních manipulací je rozkolísání trhů, a to nejen těch devizových, ale finančních trhů celkově. Japonské akcie šly od listopadu nahoru o cca 30 % a současně se propadala japonská měna. Celkově japonské akcie za posledních šest měsíců vzrostly o 85 % a jen se propadl k euru a dolaru o 25 %. Pro srovnání, stejný vývoj u české koruny by odpovídal propadu ze současných 26 na 35 CZK/EUR za pouhý půlrok. Tokijské akciové indexy netáhli nahoru exportéři, ale akcie firem z finančního sektoru, který z extrémně uvolněné monetární politiky především těží.

Peter Schiff v Die Zeit: »Ve válce je hlavním cílem snaha zničit nepřítele. V měnové válce se ničí vlastní vojsko, především domácí obyvatelstvo, protože držením oslabující se měny se občané stávají chudšími. Vítězem měnových válek je stát, který v procesu ožebračování vlastních obyvatel dojde nejdál.« Tomáš Holub z ČNB je skeptický: »Eurozóna je v krizi. Posilování koruny se může obnovit pouze v případě, že se zlepší stav naší ekonomiky a EU překoná krizi, s níž se právě potýká.« Bude ČNB korunu raději oslabovat?

Jaromír SEDLÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 32 hlasů.

Jaromír SEDLÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.