Reklama

Aby se za nás děti nemusely stydět

S tímto sloganem jde do letošních parlamentních voleb jedna z mnoha nových stran. A že se jich urodilo, jako hub po dešti. To vše ale už tady bylo. A několikrát. Strana biomasy, pardon, zelených, Věci veřejné později plné liberálních demokratů, ODA, Unie svobody, kde prý poslanci znali nejen všechny členy strany, ale i všechny její voliče… Připomeňme si – v čele vždy nějaká celebrita jako záruka, že prý tentokrát to bude jiné, nové, zaručeně čisté, jako vyprané Vizírem. Jenže celebrita není honorace, aby si jí lidé vážili. Postačí jí, když bude ob den na prvé stránce v novinách. 

Přitom je to tak jednoduché, nelhat - dětem, sousedům, ani sami sobě. Kam to asi chce dotáhnout prominentní novinář, syn Valtra Komárka, když vychází z předpokladu, že podraz je normální součástí vládnutí. Přiznávám, že jsem jich pár zažil, dokonce jsem jednomu z ministrů za jeho zmanipulované hlasování ve sněmovně řekl, že být mým synem, dostal by ode mne pár facek. Snad si to ještě pamatuje. Vím ale také i z osobní zkušenosti, že je třeba přijímat prohry a nereagovat na ně svalováním viny na druhé. Aby si nás naše děti vážily. Právě toto jsem vždy připomínal svým hokejistům v šatně po, prý nespravedlivě prohraném zápase.

V životě se to stane několikrát. S velkým zadostiučiněním jsem si třeba vychutnal údiv premiéra, když jsem v roce 2007 přebíral prestižní Českou hlavu za práci výzkumného ústavu, jehož jsem byl ředitelem. Rok poté, co jsem neuspěl ve volbách do sněmovny. Politika by totiž měla být vždy jen nadstavbou, je třeba něco umět a makat, někam patřit a být příkladem, aby si nás naše děti vážily.

Život totiž není založen na boji a nepřátelství, ale vyžaduje spolupráci. Jen hlupák odmítá dopředu spolupráci s politickým soupeřem, jde-li o záležitosti ku prospěchu občanů, a vymezuje se vůči němu, přestože cíl mají identický. Zkušenosti z komunální politiky jsou zde k nezaplacení. Varuji před všemi, kdož jdou do voleb s tímto záměrem, heslo totiž není program.

Média, i ta veřejnoprávní, a mnozí komentátoři v nich, se vehementně snaží paušalizovat a s gustem házejí špínu na všechny poslance. Zdá se skoro marné proti tomu bojovat. Přitom se opakují stále tatáž jména a ukazují se dvě tři desítky tváří. Ostatní jsou bezejmenní. Je to příznačné pro právě minulé poslanecké období, kdy fakticky vše rozhodovala ona koaliční devítka. Další poslanci koalice museli držet basu a všechny návrhy opozice odmítat. Leckomu z obou táborů možná tento stav vyhovoval, poslancům KSČM nikoliv. O jejich postojích však média většinou cíleně mlčela. Ano, to je podraz, jen si nejsem jist, zda si právě toto výše zmíněný komentátor připouští.

Člověk žije mezi lidmi. Ve společnosti, která má být spravedlivá. Lidé vytvořili stát, aby jim pomáhal a chránil je. Aby netrpěli nedostatkem a necítili nespravedlnost ani samotu. Po většinu svého života jsem znal boháče a žebráky jen z pohádek a bezdomovce vůbec ne. Dá to fušku současnou společnost vyléčit. Ctím ale zásadu, že nové hodnoty vznikají prací. A je-li třeba - pomáhat, aby se za nás naše děti nestyděly.

František BENEŠ, kandidát pro volby do PS PČR, Praha (KSČM)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 38 hlasů.

František BENEŠ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.