Reklama

Pět let po pádu Lehmanů: hospodářská krize pokračuje

Pád americké investiční banky Lehman Brothers přesně před pěti roky odstartovala největší hospodářský krach od třicátých let minulého století. Černý čtvrtek na newyorské burze 24. října 1929 naplno obnažil krizi kapitalistického výrobního systému. Jednotlivé ekonomiky klesaly ke dnu a z »deprese«, jak se eufemisticky označuje ono období, se dostaly díky zbrojení, světové válce a desítkám miliónů jejích obětí. Zda současná finanční a hospodářská krize vyústí obdobně, se zatím ještě neví. Snahy »ztrestat« syrský režim, jak to prosazují Spojené státy a několik málo jejich spojenců, mohou přivést k něčemu podobnému.

Měla velkobanka padnout?

Po pěti letech nynější krize se svět stále marně snaží navrátit časy hojnosti, které skončily 15. září 2008 právě insolvencí Lehman Brothers. Řada podnikatelů tvrdí, že krize už není, že se jedná o setrvalý stav. Jiní prohlašují, že ekonomický model nutící ke stále větší a větší spotřebě narazil na své meze. A další, jen aby nemuseli přiznat, že příčiny současné krize se nacházejí v samotné podstatě výrobního systému, tvrdí, že někteří, mezi nimi i my, jsme si žili nad poměry, anebo hledají chyby ve špatné reakci politických špiček.

»Podobný experiment bychom nikdy neměli opakovat,« poučila se kancléřka a favoritka nadcházejících německých parlamentních voleb Angela Merkelová. Její vyzyvatel a kritik, sociální demokrat Peer Steinbrück, si s ní v tomto případě notuje: »Nechat padnout Lehman Brothers byla chyba.«

S pětiletým odstupem se stále častěji ozývají hlasy, že americká vláda totálně selhala, když jí neposkytla pomoc. Další záchranné operace stály stovky miliard, jež prý bylo možno ušetřit. Má však vůbec stát právo zachraňovat podnikatele, kteří přivedli obří finanční ústav na mizinu – zejména tím, že poskytovali úvěry, obrazně řečeno, každému, kdo zaklepal? Platí skutečně známé pravidlo o »příliš velké firmě, než aby ji bylo možno nechat padnout«?

Je cosi prohnilého...

Věc lze také zjednodušit: Právě na to hřešili u Lehman Brothers a v jiných bankách, kam se nákaza přenesla během několika málo dní. Neochota půjčovat, tvorba oprávek na špatné úvěry, jichž se i jinde ukázalo daleko více, než tvrdily výkazy a audity, způsobily nedostatek peněz pro běžný chod společnosti a ekonomiky. Prostředky se braly dlužníkům, kteří si půjčovali, protože jim to mezinárodní instituce doporučovaly – tak vznikla insolvence Řecka a dalších zemí.

Z tohoto hlediska se dá s jistou mírou nadsázky říci, že se žilo nad poměry. Dlužno však dodat, že nad poměry žili manažeři, bankéři, finanční dozor, o státních úřednících a politicích nemluvě.

Nemusíme chodit daleko. Ještě v době, kdy už se slovo krize skloňovalo ve všech pádech, předložil ministr financí Kalousek rozpočet počítající s růstem českého hospodářství o více než čtyři procenta. S premiérem Topolánkem ho protlačili parlamentem. Nakonec se ekonomika propadla o téměř dvě procenta. Kalouskova »prognóza« odstartovala prudký růst veřejného dluhu, jenž se za »nejlepšího evropského ministra financí« více než zdvojnásobil na současných téměř 1,7 biliónu korun.

Polehčující okolností pro naše politiky může být jen to, že ani americká vláda nedokázala odhadnout, co způsobí pád Lehman Brothers a že svým postupem, možná, přivedla celý svět do krize, v níž se potácí dodnes.

Chybou byla dřívější deregulace

»Až nyní označujeme 15. září 2008 za okamžik velkého bankovního třesku,« cituje německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung tehdejšího šéfa oddělení politiky finančních trhů na spolkovém ministerstvu financí a dnes člena vedení Evropské centrální banky Jörga Asmussena. »V té době však trhy reagovaly velice klidně a trvalo plné dva týdny, než šok z pádu velkobanky pronikl do všech finančních oblastí.«

Tenkrát se považovalo za správné, že se stanovila a zveřejnila přesná diagnóza: Banka byla špatně řízena, a proto musí skončit. Jenže politici ani národohospodáři netušili, jaké budou dopady jejího pádu, natož aby mohli navrhnout, jak zastavit následující finanční cunami: za půl roku ztratily nejvýznamnější burzovní indexy více než 40 procent, německé hospodářství se krátkodobě propadlo o 6,4 a americké o tři procenta. Ředitelé bank chodili za státem s nataženýma rukama: Pomoz! Pomoz!

Krizi nezpůsobil pád banky

Takže přece jenom měla americká vláda Lehman Brothers zachránit, protože byli příliš velcí? A nebyl by to přinejmenším morální hazard, před nímž dnes varují zastánci konzervativních hodnot i u nás?

»Musí se přece někdy někoho nechat padnout. Jinak se nepoučí,« doporučuje Frankfurter Allgemeine Zeitung. A připomíná, že krizi nevyvolal krach Lehman Brothers, jenž pouze posloužil jako memento, že padnout mohou i velcí, pokud nebudou konat zodpovědně, či, jak se říká, s péčí řádného hospodáře.

»Chybou století byla deregulace bank, nikoli konkurs uvalený na Lehman Brothers. Takových bank bylo a je mnoho. Politici jim umožnili hazardovat s penězi střadatelů. Je to jejich chyba, nikoli to, že nechali padnout banku, která při této hře přišla o všechno,« glosuje mnichovský ekonom Hans-Werner Sinn.

A plný zásadních chyb je i celý současný hospodářský systém.

(kp)
FOTO - salon.com


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 27 hlasů.

(kp)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.