Válečný zločinec Wolfram von Wolmar zůstal nepotrestán

VYHLÁŠKA! - Ačkoliv bylo opětovně vážně varováno, pokouší se od nějaké doby skupina českých intelektuálů ve spolupráci s emigrantskými kruhy v cizině, menšími nebo většími akcemi odporu rušiti klid a pořádek v Protektorátu Böhmen und Mähren.

Při tom bylo zjištěno, že původci těchto aktů odporu jsou zvláště také na českých vysokých školách. Ježto tyto živly daly se ve dnech 28. října a 15. listopadu strhnouti k násilným činům proti jednotlivým Němcům, byly české vysoké školy na dobu tří roků uzavřeny, devět pachatelů bylo zastřeleno a větší počet účastníků vzat do vazby.

V Praze dne 17. listopadu 1939

Der Reichsprotektor in Böhmen und Mähren Freiherr von Neurath


Stále více se projevuje snaha gumovat historickou paměť a 17. listopad 1939 substituovat jen událostmi z roku 1989. I přes historický význam nedávných událostí nelze ale nikdy zapomenout, že v letech okupace šlo o plánovanou a nelítostně prováděnou likvidaci celé generace české inteligence a politických odpůrců. Zcela v souladu s germanizačními plány vyklizení »českého prostoru«, resp. »konečného řešení české otázky«.

Vedle známé Akce mříže (Aktion Gitter) z 15. března 1939 zaměřené proti komunistům a německým antifašistům (zatčeno 6400 osob), následovala Akce Albrecht I. z 1. září 1939, ve které bylo zatčeno na 2000 osob – tzv. nepřátel říše: komunisté, sociální demokraté, funkcionáři Sokola a čeští kulturní pracovníci, dále Akce 14F13 (duševně a tělesně postižení), Akce mříže II. (zbytky komunistů a sociálních demokratů) a Akce Sokol (zatčeno 1500 sokolských činovníků).

Poněkud stranou pozornosti zůstala trojnásobná vražda 18. listopadu 1939 kriminálního inspektora Františka Nachtmana, hudebníka Františka Lögnera a policejního praporčíka Aloise Valenty. (Policejní rada JUC. Ladislav Richter byl zatčen později a zahynul v KT Flossenbürgu.)

Tragédie začala 17. listopadu 1939 ve 23 hodin v pražské tramvaji na Žižkově. Co se přihodilo? Jaká byla souvislost s válečným zločincem Wolframem v. Wolmarem?

Říjen 1941, tiskový úřad v Praze – čtvrtý zprava SS-Hauptsturmführer Wolfgang Wolfram von Wolmar, dále druhý zprava – hovořící zastupujíci říšský protektor Reinhard Heydrich, první zprava SS-Gruppenführer Karl Hermann Frank, vlevo SS-Obersturmbannführer Horst Boehme. ILUSTRAČNÍ FOTO – archiv

Před půlnocí zmíněného dne jel žižkovskou tramvají úředník tiskového oddělení úřadu říšského protektora, nacista Rudolf Železný. Při vystupování se nepohodl s Františkem Nachtmanem proto, že měl zkřížené nohy a údajně mu překážel. Do hádky se vložil i Nachtmanův přítel František Lögner. Nacista Železný oba přinutil vystoupit a procházejícímu policistovi Aloisu Valentovi nařídil, aby je předvedl na policejní strážnici v Lupáčově ulici.

Odtud Železný volal svému nadřízenému Wolframu von Wolmarovi, který tam přijel. O incidentu mezi Čechy a sudetským Němcem volal bezprostředně Wolfram von Wolmar K. H. Frankovi a vyžádal si od něho »Sonderbehandlung«, tzv. Zvláštní zacházení, které bylo v Protektorátu zavedeno 20. září 1939.

Na základě Frankova souhlasu volal na gestapo, které ihned na žižkovskou policejní služebnu přijelo. Dva gestapáci zatkli Nachtmana, Lögnera a policistu Valentu, který prý o vyšetření případu nejevil zájem. Všichni tři byli bez jakéhokoliv vyšetřování a výslechů odvezeni do kasáren Waffen SS v Ruzyni a ihned zastřeleni.


Válečný zločinec Wolfram von Wolmar se narodil 9. června 1910 ve Vídni. Střední školu absolvoval v Lokti v Čechách, kde roku 1930 maturoval. Ještě jako středoškolský student se sblížil s nacisty a jako pražský vysokoškolák patřil v letech 1933 a 1934 k vůdcům Studentenbundu – Sudetoněmeckého svazu studentů.

Jako zcela nežádoucí byl z republiky vypovězen. Ve studiu pokračoval v Berlíně. Později jako žurnalista pracoval v Henleinově berlínské kanceláři. Byl přijat do SS (č. 290 781 v hodnosti SS-Untersturmführera) a zaměstnán na Heydrichově Hlavním bezpečnostním úřadu v Berlíně. V září převzal velení sudetoněmeckého Freikorpsu a sblížil se s K. H. Frankem.

Po okupaci českých zemí ho poslal říšský vedoucí SS H. Himmler do Prahy, aby při úřadu říšského protektora vybudoval a řídil tzv. tiskové oddělení – nacistickou cenzuru protektorátního tisku. Vše činil ke spokojenosti jak Hitlera, tak Heydricha a Franka.

Již 31. ledna 1940 ho povýšili na SS-Hauptsturmführera – kapitána. Na jeho kontě je celá řada zatčených, popravených a obětí v koncentračních táborech (Zdeněk Schmoranz, dr. Osvald Svoboda, Luděk Stránský, dr. František Hofman, redaktoři Kladiva, Zeman, Žák, Koháček, Schnebl, Simon, Kustoš, Petrbauer).


Současníci charakterizovali Wolframa von Wolmara jako šlechtického floutka a žlučovitého nadutce. Dodejme, že šlo především o kovaného nacistu, udavače a zločince. V roce 1943 se dostal do sporu se svým nadřízeným a byl odvelen na frontu. Pohyboval se ale v zázemí. Velel četě, která potírala partyzány v Itálii a Jugoslávii. Počátkem roku 1945 bojoval i na Slovensku a odnesl si zranění.

Bezprostředně po válce zmizel (jak se říkalo mezi kamarády SS, »potopil se«). Dal o sobě vědět teprve v roce 1950, když pod pseudonymem Felix Haen začal publikovat v Salzburgen Nachrichten. Vyjadřoval ostrý nesouhlas s výsledky Norimberského procesu. V rakouském Salzburgu, v ulici Bergstrasse 12, v poklidu i bydlel.

Po orientačním výslechu 26. ledna 1950 se netajil obavou, že bude vydán do Československa. Z tehdy obligátních důvodů – »pro nedostatek důkazů« – ho propustili. Pro jistotu urychleně zmizel v Německé spolkové republice, ještě nedávno žil v Düsseldorfu a přispíval do Sudetendeutsche Zeitung. Mohli jsme ho najít pod pravým jménem i v tamním telefonním seznamu.


Po popravě Františka Nachtmana zůstala rodina bez prostředků. Syn Ladislav (nar. 1923) dodnes s pohnutím vzpomíná, že pomohli spoluobčané. Potravinami i penězi. Jako student cítil i oporu a účast u svých učitelů. V roce 1942 byl totálně nasazen do ČKD Libeň a formoval spolu s dalšími mladými lidmi odbojovou skupinu Revoluční hnutí mládeže.

Jak před časem napsal: »V naší skupině jsme nebyli všichni komunisté. Všichni jsme však smýšleli stejně a měli stejný cíl – vyhnat fašismus, podpořit český lid v době okupace a osvobodit naši vlast.« Dnes žije MVDr. Ladislav Mukařovský, CSc., v Praze a vážím si jeho přátelství.

Těm nejmladším válečným zločincům, pokud ještě žijí, nechybí mnoho do stovky. Občas se objeví zpráva, že tu a tam se někdo z »ponořených« vynoří. Nejčastěji v USA a Jižní Americe. Starci si nepamatují ani jak se jmenují, natož na události z let války. Na žalobu a soudní proces je pozdě.


Jedním z prvních kroků polistopadové vlády v Československé republice bylo, že zrušila Čs. vládní komisi pro stíhání nacistických válečných zločinců. Reprezentativní a autoritativní komisi svého času tvořili kromě předsedy (JUDr. Bohuslav Kučera, nar. 1923) a tajemníka také náměstkové federálního ministra vnitra, ministra zahraničních věcí, generálního prokurátora ČSSR, ministrů spravedlnosti ČSR a SSR a představitelé českého a slovenského Svazu protifašistických bojovníků.

Komise zpracovala za dvacet let působení (1965–1985) 180 případů proti 662 osobám, které měly na svědomí smrt 14 056 obětí z let války. Jen do Spolkové republiky Německo bylo předáno 89 pamětních spisů s žádostí o stíhání. Nikdo však odsouzen nebyl. Například v poklidu 7. listopadu 1982 zemřel šéf pražského gestapa dr. E. Gerke a nepotrestán zemřel také válečný zločinec Wolfram von Wolmar.


Čtenáři mají na paměti obstrukce z německé strany a liknavost ze strany české kolem stíhání surového terezínského dozorce a úředníka pražského gestapa Antona Mallotha. Několikrát jsem v Poslanecké sněmovně interpeloval ministryni spravedlnosti Dr. Parkanovou i premiéra Klause. I »kmet« Malloth dožil v poklidu v domově důchodců pod ochranou spolku »válečných veteránů«, který vede dcera H. Himmlera.

Jen díky silnému mezinárodnímu odporu se nepodařilo v Německé spolkové republice prosadit zákon, aby dnem 8. května 1965, dvacet let po válce, došlo k promlčení veškerých zločinů spáchaných v době vlády nacismu.

Podle střízlivých odhadů zůstalo nepotrestáno na 58 tisíc válečných zločinců (příslušníků gestapa, soudců, prokurátorů, všeobecných a zbraní SS, tzv. Einsatzgruppen atd.). Bohužel, svět se nepoučil. O »restech« starých nacistů většinou rozhodla smrt. Od roku 1945 ale přibyly tisíce nových válečných zločinců počínaje válkou v Koreji, Vietnamu, »humanitárního« bombardování v Jugoslávii a konče zločiny na severu Afriky a Středním východě… výčet je nekonečný.

Jaroslav ŠTRAIT


Ještě na této čtvrté straně přílohy Naše pravda (šesté novinové) si můžete přečíst tento příspěvek:

  • Proti KSČM z obou stran - Je zvláštní, že právě ve chvíli, kdy se nám daří přesvědčovat občany, že jsme tu pro ně, že naše programy jsou jejich programy a že naši zastupitelé jsou zárukou, že korupce dostane červenou, se objevují ti, kteří by naši práci chtěli narušit. Lhostejno, zda zprava či zleva. Ti zprava se pohybují na antikomunistické vlně a snaží se KSČM podsouvat »přípravu násilí«, »znárodňování ve velkém« a vlastně celý počátek 50. let, za něž se už několikrát komunistická strana omluvila........ /Otakar ZMÍTKO/

To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.



Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 23 hlasů.

Jaroslav ŠTRAIT

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Z.LUDKA
2012-11-20 09:55
Tady bych chtěl trochu poopravit - novotnyjaro - V Ostravě se každý rok
slaví den osvobození Ostravy,sjíždějí se tak všichni
sympatizanti,přímí účastníci bojů,pozůstalí,členové ČSBS a
ČsOL z celé republiky.Hlavně tam dominuje historická skupina
1.čs.tankové brigády v SSSR,pod patronací plukovníka Ing.Václava
Přibyla.V rámci těchto oslav se jezdí po hřbitovech,kde jsou
pochování jak příslušníci 1.armádního sboru v SSSR ale i také
padlí vojáci Rudé armády.Je však smutné a zarážející,že na
vojenském hřbitově v Hlučíně při pietních aktech nevlaje
historická vlajka SSSR ani vlajka nástupnického státu Ruské federace.
Je to snad tím,že většina osob z Hlučína sloužila za války v
německé armádě nebo tím,že je tam pravicové vedení města.
novotnyjaro
2012-11-19 22:01
Nedějme si iluze, že fašizmus byl rozsudkem norimberského soudu
zlikvidován. Navzdory tomu, že zatím jako jediná ideologie historie
lidstva byl odsouzem jako ideologie zločinecká,nehumánní a světem
neakceptovatelná. Všimnete si, že jak šmahem ruky byly zrušeny
výročí významných období bojú proti fašizmu!V ČR se přestali
slavit ,výročí Dukelské operace, osvobození Ostravy,Prahy.Tragický
17. listopad, který byl světovou studentskou organizací pojmenován
Mezinárodním dnem studentů na památku tisíce zavraždených a
žalářovaných,dnes byl licoměrně zaměněn za den boje proti
totalitě.Zvláštní, poražení v II. světové si dnes diktují co je
totalita a co je svoboda!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.