Válka s chudinou

Britská vláda skutečně nenávidí chudé, a nenávidí je tím víc, čím víc je trestá. Rodiny, které mají víc než dvě děti, mají přijít o dětské přídavky, protože mít děti je marnotratnost, již chudí nemají žádné právo očekávat.

Chudí musí pochopit, že mít domov nebo práci je výsada, nikoli právo - jako by právem jejich třídy bylo zaručit nám chudým právo, coby lidským bytostem, žít, jíst, pracovat, hrát si, spát a dýchat - a bylo by lepší jim za to být vděční.

Neochvějná privatizace zdravotní péče, sociální péče a vzdělání vytváří všude dvojí systém - s těmi, kdo mohou zaplatit, aby dostali to nejlepší ze všeho, a s námi, kteří z toho dostáváme mizerné zbytky a musíme být pokorní a rádi, že je dostaneme.

Svoboda cestování? Jen máte-li na mýtné...

Naše silnice teď mají také mít dvojí úroveň - s bohatými, kteří budou schopni platit jízdu po dálnicích a hlavních silnicích, zatímco chudí, kteří si nemohou dovolit platit mýtné, se musí ubírat vedlejšími cestami a podél silnic, jak nejlépe budou umět - či budou muset zůstat doma.

Což bude samozřejmě noční můra všech těch měst a vesnic, které postavily obchvaty, aby zmírnily těžké dopravní zácpy. Zvýší to znečištění, zácpy a nehody. Nemá to žádný společenský, ekologický či ekonomický smysl; je to ale další opatření, jak udržet chudé na svých místech.

Vládnoucí třída a její média démonizují chudé stejným způsobem jako byli démonizováni invalidé. Je to součást snahy učinit pro většinu lidí přijatelným zavedení legislativy, jež bude neobyčejně kárná a represivní.


Stejným způsobem, jakým zahájil moderní rasismus obchodování s otroky v 17. a 18. století, musí vládnoucí třída zničit veškerý smysl pro sympatie nebo soucit s oběťmi, a to předstíráním, že to je jiný druh lidí - ne tak lidský, jako jsme »MY« - nebo že se s nimi nikdy nedá vyjít.

Jak se znovu otevírá propast totální zkázy a nouze, v minulém století milosrdně uzavřená státní péčí, vládnoucí třída chce přesvědčit většinu lidí - »vymačkaný střed«; ty, kteří si o sobě myslí, že jsou vážná, respektovaná střední třída - že nemají důvod se něčeho obávat.

Tam, kde lidé padají do propasti, to musí být vnímáno jako jejich vlastní chyba, že jsou nějak neschopní nebo ne právě ti praví: svobodné matky, lidé, kteří jedí odpadky, kouří, jsou obézní, jezdí ve starých autech, mají moc dětí, ztratili práci, nechali si své dluhy přerůst přes hlavu (tím, že chtěli domov nebo jít na vysokou školu). Nejsou přece chytří a rozumní »jako my«.

Zákaz soucitu

Znalci, poradci vládních ministrů a sdělovacích prostředků donekonečna udělují blahosklonná poučení s podotýkáním, že když se lidem přihodí něco zlého, je to veskrze jejich chyba, neboť byli nezodpovědní, a proto s nimi nesmíme soucítit. Ze všeho nejhorší je, že někteří z nich mají špatný přístup; nenávidí svoji práci; nedokázali se plně podřídit svým šéfům. Chtějí věci měnit.

Musí dojít k tomu, aby se nám takové myšlenky zdály pitomé a nebezpečné. A značná řádka »středních tříd« chce věřit, že tyhle zlé věci se mohou přihodit jiným, ale jim nikdy, protože oni žijí starostlivě a jsou zodpovědní a poslušní. Oni přece vidí potřebnost úspornostní politiky současné vlády...

V tomto bludu setrvávají, dokud se něco zlého nestane jim a s nimi; pak jsou šokováni a nemohou uvěřit. Tomu, že většina z těch, kteří padají do propasti, jsou také tvrdě pracující, čestní, vážení lidé.


A my musíme proti téhle zhoubné propagandě neustále bojovat. Dokonce i na levici existuje silná tendence svalovat vinu na oběti škrtů, protože jejich kulturní a/nebo společenské zvyklosti nejsou právě stejné jako ty naše. Musíme zachovávat jednotu se všemi ostatními pracujícími, kteří bojují, bez výhrad nebo morálního kázání.

Musíme se zaměřit na hlavního nepřítele: sprostou, nenasytnou, arogantní vládnoucí třídu, jejíž zločiny vůči nám jsou obrovské a odporné. Musíme stát po boku těch, kteří jsou ze všech nejvíc démonizovaní a špinění. Musíme protestovat proti útokům na jejich základní lidská práva, jako kdyby byli našimi bratry a sestrami - protože jimi jsou!

Redakční sloupek britského týdeníku New Worker

Přeložil Vladimír SEDLÁČEK


Zajímají-li vás další články v našem deníku, přečtěte si vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 46 hlasů.

Vladimír SEDLÁČEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


switz
2012-11-25 03:43
Ale to uz zacina byt jako v ceske republice dnesni doby.Proc si kazdy blbec
mysli,ze je ten vyvoleny v horni vrstve? Velky omyl,pozna to kazdy.
aronson
2012-11-21 18:55
Kterýpak ideolog tohle splodil? Co to je za kecy, Vždyť mějte mnoho
dětí,ale musíte na to mít vy! Ne nasekat děcka apotom se nechat živit
ostatnímu. A tak je to se vším.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.